1945

Dolový majetek:

Tento se skládal z dolových měr a kutisek a sice vlastní fy Baťa a dále těžířstva Pomoc Boží, které je majetkem fy Baťa.

• Dolové míry fy Baťa, n.p. Celková rozloha: 866,65 ha vyrubáno 411,68 ha, zásoby 16.631.232 tun k 1. prosinci 1944, při výrubnosti 65 % to bylo 10.810.300 tun.
• Kutiska: 271 výhradních kutisek od Ing. Kuby, 1 výhradní kutisko SAC, 148 výhradních kutisek od I. české sklárny Kyjov. Celkem 420 výhradních kutisek se zásobou dle vrtů cca 25.000.000 tun, při započítání poruch a dalších ztrát o cca 20 %, zůstane 20.000.000 tun a při výrubnosti 65 % zůstane cca 13.000.000 tun uhlí. Kutiskový terén u Rohatce se odhaduje na 36.000.000 tun, ale s tímto se nedalo počítat pro časté poruchy, množství vody, protože leží v inundačním terénu řeky Moravy a pak sloj mocná jen 1,8 m, což by si vyžádalo velkou spotřebu dřeva na zvládnutí značných tlaků. Zásoby efektivní byly 10.810.300 plus 13.000.000, celkem tedy 23.810.300 tun uhlí.
• Dolové míry Pomoc Boží.B – a) Rubatelné dolové míry při výrubnosti 65 % - 325.500 tun.
• Kutiskový terén odhad 50.000.000 tun a při výrubnosti 65 % cca 32.000.000 tun uhlí.

Celkem dolové míry – 11.135.800 tun, kutiskový terén – 45.000.000 tun celkem tedy 56.135.800 tun uhlí. Může se však počítat s množstvím až do 70.000.000 tun. Plocha pánve určitě zjištěné na základě výchozů a vrtů, činila 21.000.000 m². Při průměrné mocnosti 3 m to znamenalo 65.000.000 tun uhlí. Množství uhlí v dolových mírách a kutiskách firmy, představovalo tudíž 86 % celé lignitové pánve.

Doly fy Baťa: Tomáš se štolami Theodor a Žofie v Ratíškovicích, Alberti v Dubňanech, Julius v Šardicích, Pomoc Boží – důl Hugo a štola Ivanka v Dubňanech. Maximální možná kapacita dolů by byla 30.000 tun uhlí měsíčně, celkem 360.000 tun uhlí ročně. Životnost dolů bude možná asi 220 roků!

Poválečný stav dolů:

Důl Tomáš: Stávající důlní pole, které lze ještě vyrubati, je rozrušeno chodbami, raženým svého času bagrem. Toto jde do úpadu, je velmi vzdáleno od těžní jámy. Jednotlivé partie leží mezi smrsky, rozbrázděnými na malé pilířky, které jsou pod tlakem a musí se vybírati všude ručně. Není více možností k nasazení bagrů k vyřizovacím nebo přípravným chodbám pro poruby. Instalace rotačního sušícího bubnu na dole Tomáš v Ratíškovicích. Celé důlní pole upadá, má v nadloží kuřavku s vodou a voda se čerpá úsekové. Následkem toho se používá nadpočetné množství čerpadel – 13 o výkonu 77 kW, potrubí o délce 3340 m. Jedná se o drahé udržování čerpadel a potrubí stálou obsluhou. Dopravní tepna sestává z 1530 m gumových pásů se 14 pohony, několikrát byla lomena, což mělo za následek zvýšenou nutnou obsluhu a vysoké udržovací náklady. Stav pásů není valný, Guma pásů z válečné výroby není kvalitní a láme se. Jižní část dolového pole se nacházela pod vodou a byla vlastně již ztracena. Chodby byly zabořeny a přítok vody značný. Zaboření starých bagrových chodeb se zvětšovalo v závislosti na zvyšování dynamických sil v nadloží, které ztěžovaly i dobývání v ručních porubech. Udržování zbylých chodeb bylo nákladnější, vyžadovalo vyššího počtu dřevičů. Mimo pásů byl důl vybaven nátřasnými žlaby o délce 150 m s 5 pohony, kde údržba nebyla tak nákladná. Z uvedených příčin se musela používat důlní dráha, a to tak, že dopravní systém je konglomerátem gumových pásů, nátřasných žlabů a důlní dráhy. Chodby byly většinou nízké, mokré, byla v nich ztížená doprava dřeva, strojních součástek apod. V dole jsou ruční chodby nízké s rozchodem dráhy 38 cm, mimo normálního rozchodu 50 cm. V zavalených chodbách se nacházela spousta důlních kolejnic, které se již nedali vyrabovat. Zatopeno a zavaleno bylo i západní pole směrem k dolu Františka de Paula a spojovací chodba s dolem Žofie. Zavalené stroje a věci byly vyproštěny, ale další používání chodeb bylo vyloučeno. Celkový stav dolu byl velmi špatný. Jediná možnost byla rychlým postupem porubů dolové pole vytěžit. K tomu bylo potřeba kvalifikovaných horníků – havířů, jichž byl naprostý nedostatek. Zastavení dolu Tomáš a převod osazenstva byl neproveditelný, protože důl Žofie nešlo forsírovat, neboť chyběla visutá lanovka a doprava uhlí úzkokolejnou vlečkou na důl Františka de Paule a pak odvoz drobného uhlí na důl Tomáš po odprodeji uhlí kusového by byl tak drahý, že by další stejně vysoké náklady provoz prodražily.

Vysoká těžba a kladné výsledky byly dosahovány jen v letech 1936 – 1941 a to proto, že severní důlní pole od těžní jámy bylo velmi rozlehlé s nezvlněnou rovnou počvou, téměř bez kuřavky v nadloží s ideálním sklonem k jámě, s nadložím o malé mocnosti, se slojí bez poruch a bez vody, která byla bez proplástků a velmi stálou mocností 3,5 m. Kvalita uhlí byla velmi dobrá a poloha těžní šachty vzhledem k danému dolovému poli byla velmi výhodná. To ovšem neznamená, že přes velmi výhodné poměry v uložení sloje a žádný, nebo nepatrný tlak by bývalo rubání sloje racionální, neboť v době od 1934 do 30. září 1945 byla vyrubána plocha dolů Tomáš a Theodor 1.115.148 m² a vytěženo 1.900.000 tun uhlí, to znamená, že výrubnost sloje byla jen 48 %. Sloj o mocnosti 3,5 m byla vyrubána jen na 1,65 m. Po odečtení dolu Theodor činila výrubnost 38 %.Z tohoto důvodu dosažené úspěchy a zisk, který byl docílen musel bát zkorigován, neboť v jámě na uvedené ploše zůstalo uhlí v množství 550.000 tun uhlí, které je navždy ztraceno. To znamenalo značnou ztrátu národohospodářskou pro celý kraj. Nutno dodat, že nebylo potřeba čerpat důlní vodu, nebylo téměř potřeba udržovat chodby v důlním poli, blízký a rovný transport uhlí z porubů k těžní jámě, a hlavně nízké mzdy, nabídka pracovních sil v celém revíru, výběr kvalifikovaných horníků, možnost disponování s horníky a z toho resultující dobrá pracovní morálka. Tehdejší průměr prodejní ceny uhlí byl 7 Kč, zatím co průměrný výdělek na celém dolu činil 35 Kč, to byla 1/5 mzdy horníka. Průměrná cena uhlí v září 1945 činila 10,90 Kčs, to znamená jen o 64 % vyšší, zatím co průměrný výdělek horníka na dole činil v září 1945 105 – 115 Kčs, zvýšil se o 300 – 330 %. Vyrovnání rozdílu se mohlo změnit jen zvýšením cen uhlí o 120 – 150 %.

Důl Theodor: Důl byl založen na výchozu sloje do úpadu. Poměry na dole se nezměnily, jen důlní pole se zužuje, zkracuje a dobu trvání těžby bude jen 2 roky. Přestože je důl otevřen úklonnou dopravní hlavní chodbou – štolou, měl díky své dobré situaci jen příznivé důlní poměry, slabé nadloží, tím nepatrné tlaky nadložních vrstev, sucho, rovné směrné chodby. Nadloží bylo bez kuřavky. Důl vykazoval nejlepší výsledky ze všech stávajících.

Důl Žofie: Důl byl založen narychlo a tudíž nevýhodně u výchozu sloje. Sice bude napojen na důl Tomáš I. visutou lanovou dráhou, ale těžba šla dovrchně a vyřizovací práce byly vedeny úpadně což je nesprávné, ale vhledem k podmínkám lignitové sloje nezbytné. Zářez při budování vlečky z dolu Tomáš v Ratíškovicích do železniční stanice Rohatec Za náhradu Tomáše měl býti založen Tomáš II. A štola Žofie měla tvořit jen výdušnou část pro důl Tomáš II. Vzhledem k tomu, že Tomáš II se zpozdil, byla Žofie spojena s Tomášem I a s dolem František de Paula z důvodu větrání. Dále se musela Žofie bohužel do úpadu vyřizovat jako nutné zlo a náhrada za předčasně vyrubaný Tomáš I., jehož životnost mohla být nejméně jednou tak dlouhá než bude. V Žofii byla předpokládána voda a proto otvírkové práce byly nákladné. Otvírka pole Žofie mělo jít ze strany dolu Tomáš II. Dovrchně, avšak tím že na dole Tomáš II se nepodařilo otevření úpadní těžné chodby – štoly přes kuřavkovou vrstvu o mocnosti 6 m a délky 18 m, kterou štola protínala. Už nešlo déle čekat s otvírkou Žofie, které bude dotováno, jakmile bude postavena visutá lanová dráha.

Tomáš II: Ražení štoly havarovalo v délce 164 m a v hloubce 50 m, poněvadž se narazilo na tekoucí písky, jejichž odvodnění se nepodařilo. Další postup byl problematický, protože odvodnění se nepodařilo provést, a pokud ano, tak jen v malém okruhu odvodňovacího vrtu. Zmrazování by bylo velmi nákladné. Pokládání kolejí na vlečce k dolu Tomáš v Ratíškovicích. Prohloubení přes kuřavku v potřebném profilu nebylo možné, Proto měla být prohlubování provedeno zmrazováním, nebo širokým vrtem. V tomto případě bylo lepší zvolit ihned jiné místo pro kolmou novou jámu.

Důl Alberti: Poloha jámy byla nepříznivá, poněvadž důlní pole kolem dolu bylo vyrubáno a ostatní důlní pole bylo vyřízeno úpadně, což mělo za následek dovrchní dopravu uhlí i důlních vod. Tím byla rozloha důlního pole omezena a pro další rozvinutí porubních front pro zvýšení těžby, bude zapotřebí po pěti letech založit novou jámu.

Důl Hugo: Těžířstvo „Pomoc Boží“ leželo v inundačním terénu řeky Kyjovky a jeho otvírka stačila na dva roky. Za náhradu bylo vedením těžířstva založena nová chodba z úbočí, která byla projektovaná jako štola úpadní, byla však ražena jako štola téměř vodorovná, která narazila na sloj ve staničení 250 m. Důl Tomáš v Ratíškovicích po dokončení. Touto štolou Ivanka se otevřelo uhelné ložisko s předpokládanou těžbou 20 – 25 roků při těžbě 15 vagonů denně. Předpokládané poměry v novém dolovém poli by měli být velmi příznivé a doprava uhlí bude visutou lanovkou bez přesypávání k nádraží Dubňany. Sloupy, zařízení lanovky bylo připraveno.

Důl Julius: Tento důl byl z hlediska bývalého horního důlního pole sice příznivě založen, ale postupem hornických prací muselo být další pole otevřeno do úpadu. Hlavní čerpací stanice u větrné jámy č. 1. na dole Tomáš v Ratíškovicích. Nevýhodou byla podložní vztlaková kuřavková voda na straně jedné a nadložní kuřavka, která je nebezpečná při porubech na straně druhé. Předností pro poruby a chodby byla větší mocnost sloje 4 – 4,5 m. Nevýhodou byl značný přítok vody a to 3000 l/min. Význam dolu byl sice lokální, ale v prostoru kutisek v katastru obci Šardice – Svatobořice – Hovorany byla možnost výstavby dalších dolů, které by měli sice sloj o slabší mocnosti. Slabší mocnost by si vyžadovala ražení nižších chodeb, a soustavné plánovité odvodňování na několik roků předem.
Otvírkové práce stávajících i projektovaných dolů - stav září 1945

Důl Tomáš: Nacházel se v nepříznivém stavu, který se dal zlepšovat jen v detailech. Bylo potřeba zbývající zásoby vyrubat co nejrychleji, jak dané okolnosti dovolovali. To se provedlo rubáním a těžbou ve všech 3 směnách, důl těžil na dvě směny. Životnost dolu se plánovala do roku 1948, kdy měl být úplně likvidován a zastaven. Vzhledem k velmi nepříznivým poměrům v dole se počítalo s výrubností 40 – 50 %. Dále se plánovalo, osazenstvo dolu postupně převádět, dle zkracování porubní fronty, na důl Tomáš II (1. Máj), nebo Žofii.

Důl Theodor: Nacházel se u výchozu sloje a provozně souvisel s dolem Tomáš I. Měl ze všech dolů nejlepší poměry v podzemí a tím pádem i nejlepší důlní a provozní výsledky. Mapa dolů firmy Baťa na podzim roku 1945. Jeho životnost byla naplánovaná jen na 2 ½ roku, to znamenalo, že osazenstvo dolu bude v roce 1947 a 1948 postupně převedeno na důl Žofie. Důl pracoval na tři směny. Denní těžba spolu s dolem Tomáš I činila 400 tun uhlí.

Důl Žofie a Tomáš II: Důl Žofie byl projektován jako větrná jáma pro nejvzdálenější část dolového pole přiděleného dolu Tomáš I a dále i pro nový důl Tomáš II., který má být náhradním dolem za Tomáš I. Výztuž porubu na dole Tomáš v Ratíškovicích. Vzhledem k časové tísni, která nastala nepodařenou otvírkou štoly dolu Tomáš II, byla štola Žofie vybudována jako těžní. Štola Žofie byla ražena do hloubky 50 m, takže její provozní výsledky nemohly být srovnávány s výsledky štol mělkých. Protíná dvě poruchy, přitom mohla být zaražena na příznivějším místě. Po zřízení visuté lanové dráhy, bylo přikročeno k ražení přípravných chodeb. Chodby se razily ve dvojici, těžní – dopravní a větrní – současně pro dopravu materiálu a chůzi mužstva. Větrání bylo provedeno spojovací chodbou do dolu Františka de Paula. Úklonná jáma (štola) Tomáš II. narazila ve staničení 160 m na tekutý písek. Místní odvodňování se nezdařilo a ražba se v konečné fázi války zastavila. Celkový stav štoly byl velmi špatný. Nabízelo se jiné řešení a to vyhloubení kolmé jámy až k uhelné sloji a to pomocí „jehlování“, nebo spouštění železné výztuže a betonováním. Otvírka pole se plánovala pomocí paralelních chodeb, aby se připravilo pole pro provoz dolu Tomáš II. A dále aby se docílilo spojení s rozdělaným důlním polem dolu Žofie. Doprava uhlí byla plánována gumovými dopravními pásy přes nedokončené zásobníky situovaných u visuté lanovky Alberti Tomáš I. Při plánované těžbě 400 tun uhlí byla životnost dolu Žofie do r. 1955 a dolu Tomáš II. do r. 1985.

Důl Alberti: Jak již bylo uvedeno poloha dolu vzhledem k dolovému poli je nevýhodná. Doprava uhlí i důlní vody byla dovrchní a tedy nákladná. Otvírka dolu Alberti II plánovaná na rok 1940 nezačala. Projekt nového dolu Alberti II. Byl znovu rozpracován, aby se co nejdříve začalo s hloubením a ražením chodeb k založení porubní fronty. Důl Alberti při denní těžbě 200 tun uhlí by měl těžit do roku 1955. Do provozu by měl nový důl Alberti II. přijít v roce 1956 a měl by těžit do roku 1970.

Důl Julius: Poloha dolu až do vyrubání pole v 1948 byla výhodná, doprava uhlí i důlní vody jde do úpadu do nejnižšího místa k jámě. Od roku 1949 – 1955 s ohledem na uložení dolového pole se poměry měli zhoršit. V budoucnu se proto uvažovalo o situování nové jámy. Při denní těžbě 200 tun uhlí by měl důl Julius těžit do roku 1965. Potom se uvažovalo o jiném novém dole, k jehož otvírce není potřeba v roce 1945 ještě přihlížet.

Doly Pomoc Boží a Důl Hugo: Má v roce 1945 k dispozici 52.000 m² sloje a nacházel se v inundační oblasti potoka Kyjovka. Úklonná štola při velké povodni je vystavena úplnému zatopení a s tím spojenému zastavení provozu. Důl při denní těžbě 150 tun uhlí by měla vystačit do roku 1948, kdy bude důl likvidován a osazenstvo přejde na nový důl Ivanka. Ivanka se otevřela jako vodorovná jáma z úbočí kopce. Přidělené pole tvořilo samostatnou pánev s uhelnou slojí 3 – 3,9 m mocnou. Štola je suchá, poměry dolu by měly být nejen co do uložení, ale i všestranně příznivé. Při denní těžbě 150 tun uhlí by měl důl těžit do roku 1965.

Projekt nových dolů firmy Baťa: Vzhledem k tomu že doly Tomáš I., Theodor a Hugo měly být v co v nejkratší době vytěženy a uzavřeny, byly vypracovány projekty nových dolů, otevřených v letech 1945 – 1965. Jednalo se o stávající doly a nové doly Žofie, Tomáš II., Alberti II. a Ivanka. Struktura vedení důlní společnosti ve firmě Baťa. Za předpokladu úhrnné denní těžby 1000 t uhlí, při osazenstvu 1000 stálých horníků, mělo být do roku 1965 vytěženo cca 5.700.000 tun uhlí. Dále byly projektovány doly Tomáš III., Alberti III.. Měl by se volit větší počet menších dolů, jednoduše zařízených s koncentrovanou dopravou pomocí visutých lanovek na důl Tomáš I., nebo do projektované elektrárny. Elektrárna měla sloužit k zásobování všech dolů jihomoravského revíru elektrickým proudem a měla být zapojena do sítě západomoravských elektráren.

Závěr: Znárodňovací dekret č. 100 z 24. října 1945, znamenal výrazný zásah do vlastnických vztahů, na jehož podkladě byla všechna báňská oprávnění původním majitelům odňata a přenesena na nový národní podnik Rosické a Jihomoravské uhelné doly, n.p. se sídlem v Zastávce u Brna. Ke dni 27. října 1945 bylo zestátněno celkem 16 dolů a majetkových souborů. K 1. lednu 1950 došlo k další delimitaci a vznikly Jihomoravské lignitové závody, n.p. se sídlem v Ratíškovicích a od roku 1955 se sídlem v Hodoníně. Od roku 1976 se staly Jihomoravské lignitové doly, k.p. Hodonín součástí Uholných a lignitových baní Prievidza, odkud byly vyčleněny k 1. lednu 1989 jako samostatný státní podnik se sídlem v Hodoníně. Proto už se nikdy nedozvíme jakým způsobem by pokračovalo hornické podnikání firmy Baťa na Jižní Moravě a jakým způsobem by pokračovala těžba lignitu. Na druhou stranu můžeme posoudit, zda se nástupnické organizaci podařilo navázat na těžbu lignitu. A tohle posouzení už ponecháme na každém zvlášť.

Prameny: MZA Brno, Surgeo, Hornické podnikání firmy Baťa, soukromý archív. Archív JLD